Beco

Nosítko Beco je jednou z nejlepších věcí, které jsme pro děti pořídili (a že jich je :-)).

Když se narodila Julinka, věděla jsem přesně co a jak budu dělat a co rozhodně dělat nebudu. A rozhodně jsem věděla, že své dítě nebudu nosit. Protože přece nejsem žádná praštěná biomatka, že? (pojem lesana přišel ve známost až později :-)). Dítě rozhodně bude jezdit v kočárku, spát bude výhradně ve své postýlce atd. Od některých svých předsevzetí jsem postupně ustupovala – Julinka se například poměrně brzy přestěhovala se mnou do postele, protože jsem zjistila, že je to pohodlnější než k ní 5x za noc vstávat, nakrmit ji a pak ji zase ukládat zpátky do postýlky. Co se nošení týkalo, byla jsem bohužel neústupná, takže Julinka, navzdory své očividné (a ušislyšné) nespokojenosti, trávila procházky v kočárku.
Malého Danečka jsem nezačala nosit proto, že bych svůj názor na nošení nějak přehodnotila nebo si nošení získalo mé sympatie, ale čistě z praktických důvodů. Julinka už sice dost chodila, ale stále bylo pohodlné pro ni i pro mě, ji čas od času dát do kočárku. Takže jsem vymyslela, že pořídím kočár, ve kterém by mohli jezdit po úpravě sed/leh oba dva a šátek, s tím, že když se poveze Daneček, bude Julinka ťapat a když se poveze Julinka, uvážu si prcka do šátku. Nakonec byl malý v šátku čím dál častěji, jelikož a) kočár nesnášel ještě víc než Julinka ve svých nejuřvanějších dobách, b) svou nespokojenost dával najevo mnohem vytrvaleji a hlasitěji (ač bych za Julinky přísahala, že to není možné), c) proto, že Julince sice nevadilo ťapat, ale vadilo jí poslouchat, takže jsem ji každou chvíli musela někde honit a pak nosit, protože jinak by vzápětí zase vzala roha. Po každé procházce jsem byla zralá na panáka.

Šátek bohužel taky nebyl žádná výhra. Malý v něm byl sice spokojenější než v kočárku, ale to mu nebránilo, aby se při každém vázání zmítal a ječel, jako bych se ho pokoušela uškrtit. Navíc já i bez toho byla na vázání levá, takže jednak to byl pokaždé boj, jednak jsem si nebyla nikdy jistá, jestli ho mám uvázaného správně. A to ani nemluvím o tom, jak na mě zírali lidi na ulici. Ne, že bych nějak extra řešila, co si o mně myslí cizí lidi, ale dost mě to překvapilo, protože v dnešní době mi nošení miminek přijde docela běžné. Ovšem většina okolí zírala, jako by to viděla poprvé. A nejlepší bylo, když Daneček v šátku řval – ty pohledy stylu „Nána jedna alternativní, kdyby ho chudáčka, dala radši do kočárku...“ byly k nezaplacení. Nemusím podotýkat, že v kočáře by „chudáček“ řval daleko víc...

Daneček v šátku

A pak jsem pořídila Beco. Myslím, že hlavním důvodem bylo, aby mohl nosit i můj muž (kterého bych k nošení v šátku nedonutila ani párem koní), ale jestli malého nesl jednou, tak hodně. Zato já se zamilovala. Bylo to mnohem pohodlnější než nošení v šátku, nemusela jsem se bát, jestli malého nemám špatně uvázaného a odpadl mi i stres z toho, že ho budu muset někde venku vyndat a znova uvazovat, protože stačilo udělat cvak – cvak a bylo hotovo. Překvapivě i pro okolí bylo zřejmě zkousnutelnější dítě v nosítku než v šátku – nebo jsem si možná už na blbé pohledy zvykla a nepřišlo mi to. Anebo jsem je se šátkem víc vnímala, protože jsem se sama cítila divně. Těžko říct. Každopádně s Becem jsem si nošení začala opravdu užívat a prcka jsem nosila proto, že to bylo fajn a ne jen proto, aby neřval v kočáře. Když potom Daneček už mohl v kočárku sedět a pobyt v kočárku mu přestal vadit, nosila jsem míň a míň až přišel čas odložit Beco mezi nepoužívané věci.

Daneček v Becu

Znovu jsem ho vytáhla až skoro po roce, když jsme letos vyrazili na dovolenou a já usoudila, že by se mohlo hodit. Daneček už sice venku chodí a rád by chodil pořád, ale taky si rád chodí, kam chce on, místo toho, kam potřebuji já a na nějaké výšlapy to taky ještě není. Prostě vézt ho v kočárku je o dost  rychlejší a pohodlnější. A jelikož jsme plánovali výletovat i tam, kam bychom se s kočárkem těžko dostávali, přibalila jsem s sebou Beco. Poprvé jsme zkusili (nebo spíš jsem zkusila :-) nést malého na zádech a spokojenost byla na obou stranách. Kopec jsem s ním vyšla úplně bez problémů a malému vůbec nevadilo, že nemůže ťapat. Nešli jsme sice žádné velké túry, ale asi by pro něj bylo trochu obtížné to do kopce vyšlapat a pro nás stejně obtížné tlačit ho tam v kočáře nebo nést v náručí.

Jdeme z kopce 

Jdeme do kopce

Pózujeme

 Určitě si Beco schováme i na další dovolenou – možná už na něj bude Daneček moc velký, možná se ještě osvědčí - uvidíme. Každopádně jsem opravdu moc ráda, že jsme ho pořídili a rvu si vlasy, že jsme ho neměli už pro Julinku.

Tip:
Pokud chcete miminko nosit, je důležité vědět, že není nosítko jako nosítko. Jsou ergonomická nosítka, jejichž pořizovací cena je poměrně vysoká a nosítka „neergonomická“ alias klokanky, některými lidmi opovržlivě (a poměrně výstižně) nazývaná „visítka“, která jsou zpravidla (překvapivě ne vždy) o dost levnější. Zásadní rozdíl tkví v tom, že ergonomická nosítka jsou vytvořená a navržená tak, aby v nich miminku bylo pohodlně a neničila se mu páteř. V těch neergonomických miminko opravdu v podstatě visí za rozkrok s absencí opory, kterou potřebuje, aby mu nošení neškodilo. Srovnávací obrázky, jak to vypadat má a jak to naopak vypadat rozhodně nemá, jde snadno vyhledat na internetu.

Jak byste vy raději strávili hodinu?

Pokud se vám zdá cena za ergonomické nosítko příliš vysoká, zkuste se podívat na nabídky bazárků. Já naše nosítko koupila použité, protože jsem si nebyla jistá, jak dlouho ho budeme používat – přece jen už bylo Danečkovi kolem půl roku a taky jsem nevěděla, jak se nám osvědčí. Už při prvním prohlížení bazarových inzerátů mě ovšem zarazily téměř identické inzeráty prodávající nové Beco za málo přes dva tisíce korun. Nechápala jsem, proč by někdo prodával nepoužité nosítko za poloviční cenu oproti pořizovací ceně, takže jsem zapátrala a zjistila, že jako spousta jiných věcí, je i Beco (a další nosítka) hojně kopírované.Tudíž jsem se při hledání vyhýbala profláknutému kytkovému vzoru a od prodejců vyžadovala potvrzení o nákupu. Paní, od které jsem ho koupila, v něm prý nosila 1 dítě, ale nosítko dorazilo a je i po našem používání naprosto bez vad. Takže mé doporučení – pokud vám nevadí padělky (což mně ano, protože jednak si u nich nemůžu být ničím jistá, jednak mi to vadí prostě z principu), kupte si je raději přímo na aliexpressu. Vyjde vás to jistě levněji než koupit je od šmejda, který je inzeruje jako originály. Nicméně použitý originál stojí srovnatelné peníze jako padělek a může být jako nový.
Anebo samozřejmě můžete koupit nový originál :-)

Když jsem Beco kupovala, tenhle vzor byl populární mezi padělateli

Určitě bych vám také před koupí (ať už nového nebo použitého) nosítka doporučila ho vyzkoušet. Nosítek je více značek (byť mám teď na mysli jen ta ergonomická) a nemusí všechny sednout každému. Znám rodinu, která vlastnila nosítka dvou značek s tím, že v jednom nosil prcka tatínek a v druhém maminka. A byť mně nesedl šátek, znám spoustu žen, které jsou z něj nadšené stejně jako já z Beca :-)