Poděbrady podruhé – a stále ne naposledy 😊

Z našeho prvního výletu do Poděbrad jsem byla tak nadšená, že jsem se ještě večer dohodla se svou hradeckou kamarádkou, že se tam musíme někdy s dětmi setkat – máme to přesně na půl cesty :-) Ten den bylo také krásně, užili jsme si to neméně a navíc jsem zjistila, že na konci té běhací strouhy je bazének pro děti. Z čehož jsem v tu chvíli až tak nadšená nebyla, protože děti se tam samozřejmě nahnaly a nebylo to úplně přehledné - což obecně s dětmi nemám ráda a ve vodě už vůbec ne. Ale vzpomněla jsem si na něj v sobotu asi o měsíc později, kdy měla být velká vedra a já nevěděla co s dětmi a vyrazili jsme tam znovu.
Tentokrát vybaveni kruhy, křidélky a já plavkami (protože brodit se v koupálku plném cákajících dětí v oblečení, v kterém plánujete strávit zbytek dne, není úplně šťastný nápad :-)). Za jeden z nejgeniálnějších vynálezů považuji sedací kruh pro mimina, který jsme dětem pořídili a který jsem vzala s sebou i na tento výlet . V tomhle bazénku byla Danečkovi sice voda někam po pupek a neprojevoval chuť namáčet se víc, ale u rok a půl starého prcka nikdy nevíte, co vymyslí...  S tímhle kruhem si spokojeně ťapal po bazénku a já se nemusela bát, že uklouzne nebo se bude zkoušet potopit a nijak extra ho hlídat a stíhala tak sledovat obě děti. A využili jsme ho i jindy, je v něm spokojená i Julinka a já si pak můžu při koupání s dětmi i zaplavat (a tlačit kruh s dítětem před sebou) a ne se jen cachtat na mělčině (samozřejmě za předpokladu, že se jdu koupat jen s jedním dítětem nebo to druhé hlídá někdo jiný :-)). 

Při téhle návštěvě jsme se úplně náhodou trefili do termínu místního festivalu Soundtrack, který v parku probíhal a měli jsme to nejen s hudbou ale i dalšími atrakcemi. My jsme sice primárně přijeli kvůli koupání a u bazénku jsme i strávili nejvíc času, ale cestou od něj jsme si užili i něco málo z festivalu. Julinka si zaskákala v nafukovacím hradu a poprvé si nechala pomalovat obličej – chtěla na každou tvář kytku, nicméně slečně, ke které přišla na řadu, přišly samotné kytky málo a pojala to poněkud krativněji – řekla bych, že k Julinčině smůle. Prosté kytky by byly jistě lepší. Ale Julinka byla spokojená a to bylo hlavní. Danečkovi jsem půjčeným štětcem nakreslila aspoň fousky a čumáček, aby si nezáviděli :-) Bála jsem se, že to nepůjde moc umýt (nerada bych děti drbala svým odličovačem), že nebudou chtít, abychom to umyli a že při nejbližší příležitosti budou ječet, že chtějí zase pomalovat, ale že to chtějí smýt řekli sami hned po příjezdu domů a šlo to dolů samotnou vodou. A nemám pocit, že by je to nějak extra nadchlo. Taky jsme na festivalu potkali králíky z klobouku, maskota Déčka a Křemílka a Vochomůrku. S králíkem se děti vyfotily, s Déčkem jen Julinka, protože Daneček nechtěl a že je v dohledu Křemílek s Vochomůrkou jsem vždy poznala podle Danečkova vřískání, takže s nimi se focení vůbec nekonalo. Proč se jich bál, netuším, čtení Pohádek z pařezové chaloupky má moc rád.
Cesta byla tentokrát náročnější, protože tam i zpátky jsme jeli Elefantem, který zastavuje snad v každé vesnici (a ještě cestou čeká na zpožděný rychlík, aby ho mohl předjet), takže cesta trvala přes hodinu. Nemám ráda rozjívené děti lítající po vlaku, takže nechci, aby to dělaly ani ty moje, které by to ovšem dělaly moc rády. Zejména teď, kdy už ani pro Julinku samotný fakt, že jede vlakem nebo koukání z okna není zážitek, který by jí stačil ke štěstí. Tudíž jsem se je celou cestu snažila zabavit a krotit a domů jsem dorazila úplně vyšťavená. Naštěstí na nás čekal tatínek, kterému jsem mohla děti hodit na krk a sebe hodit na gauč :-)

Do Poděbrad se zase určitě brzy podíváme, tuším, že je tam k vidění a užití mnohem víc než jen námi poznaný park. Už teď mám v plánu procházku po náplavce a výlet parníkem, ale k tomu se dostaneme asi až po létě, protože v teplém počasí by děti braly jako křivdu, že jsme v Poděbradech a ony se nemůžou cachtat ve vodě :-) A taky si příští v kalendáři zaškrtnu tenhle festival.