Dovolená

Dovolená v chatce ve vodáckém kempu v Jižních Čechách byl jeden z nejlepších nápadů, které jsem kdy měla. Tedy on to nebyl až tak můj nápad... Když jsem zvažovala dovolenou, myslela jsem sice na Jižní Čechy, ale ještě v červenci jsem neměla žádný konkrétní plán. A pak jsem si přečetla blog iKarkulky, kde popisuje jejich báječnou dovolenou v báječném kempu a protože Karkulčino nadšení je silně nakažlivé, nadchla jsem se. A protože má Karkulka styl, nepochybovala jsem, že i nám se bude líbit v kempu, ve kterém byla spokojená ona. A protože ten kemp je v Jižních Čechách a protože jsem trochu líná, rozhodla jsem se, že tu její dovolenou prostě okopčím a bude. Až na to, že moji prckové jsou o něco prťavější než ti Karkulčini, čemuž jsem naši dovolenou podřídila. Tudíž jsme nejeli pod stan – to bych si přece jen s rok a půl starým mrňousem netroufla, ale zamluvila jsem na naši dovolenou chatku. Mnou požadovaný (od oka střelený) termín mi byl zamítnut s tím, že je obsazeno, tak jsem napsala email, že chceme chatku na cca. 5 dní, ať mi, prosím, pošlou volný termín. Ten mi obratem poslali (jediný, co měli) a já ho obratem potvrdila.

Do kempu jsme dorazili v neděli, asi o 3 hodiny později, než jsem plánovala (jako obvykle :-)), převzali klíče od chatky a nastěhovali se. Před odjezdem jsme řešili, jestli bude mít chatka elektřinu, poličky, nějaké sezení na verandě... Měla všechno. Jediné nedostatky pro nás byly, že dolní postele neměly žádnou zábranu (náš prďola je ještě zvyklý na postýlku se žbrdlením a cestovní postýlka se nám nevešla do auta, tudíž jsme měli obavy, aby nám v noci nepadal na zem) a stejné obavy jsme měli i u verandy, kde by neškodil nějaký plůtek. Nutno podotknout, že Daneček neměl snahu podlézat stůl na verandě a propadávat dolů a ani z postele se mu nepodařilo spadnout.

Naše chatka

I zbytek kempu se nám líbil. Byla v něm spousta ohnišť, hospůdka, hřiště pro děti (to bylo bohužel hned vedle řeky, do které měl Daneček tendence prchat), pro děti stanoviště s úkoly, na které ti naši šproti byli ještě příliš malí, ale i tak jsme je společně obešli a vyřešili, černý kocourek potulující se a pospávající v kempu, kterého děti pravidelně vyrážely hledat a hlavně 2 kozy. Z těch byly naše děti naprosto unešené a chodily je krmit hned ráno a když jsme se vraceli z výletů, běhaly k nim s lupením hned po vystoupení z auta. Pro děti trávící většinu života ve městě to bylo opravdu báječné zpestření.

Hned po snídani vyrážíme krmit kozy

Ranní krmení

Julinka, Lojza a Líza

                                                  

Daneček plní úkoly

Hned první večer jsme si s mužem po uspání dětí rozdělali oheň a opekli si špekáčky, na které jsem se obzvláště těšila. S sebou jsme měli chůvičku, takže nebyl problém zamknout děti v chatce a být venku, tím spíš, že ohniště bylo kousek před chatkou - vzdálit z dohledu bych se přece jen neodvážila. Špekáčky jsme pak opékali každý večer – opečené na ohni je miluji a běžně k tomu nemám příležitost, tak jsem si to užila do zásoby :-)

Co se výletů týče, plánovali jsme s ohledem na děti nenáročné akce – žádné dlouhé výšlapy ani ambiciózní program, jako je prohlídka zámku a podobně. Nejvíc jsem se těšila na Český Krumlov, a proto jsme tam vyrazili hned první den. Zaparkovali jsme hned u zámku, prošli bránou a rozhodli se pro procházku podél řeky. Mávali jsme vodákům a užívali si, že se nemusíme mačkat mezi turisty – davy obecně nemám v oblibě a s dětmi a kočárkem je to ještě otravnější. Na oběd nás můj muž zavedl do restaurace Depo, kterou mu doporučil kolega – krumlovský rodák. Restaurace to byla opravdu pěkná s příjemným posezením venku. Děti měly možnost běhat v parku, kde byly i různé prolézačky, což nám v restauraci vždy ušetří spoustu nervů. Jen jsem byla trochu bezradná, co dětem objednat. Nakonec jsem vybrala pro sebe i pro ně dohromady těstoviny s pestem a sušenými rajčaty a muži hamburger s hranolkami s tím, že se případně dojím hranolkami od něj. Těstoviny byly vynikající až na to, že to byly špagety, z čehož ovšem byly děti – na rozdíl ode mě - nadšené (a kupodivu si s nimi poradily celkem dobře). Pak se vrhly na hranolky, které Julinka dostala za celý svůj život párkrát ochutnat a v Danečkově věku jsme jí je rozhodně nedávali, nicméně Daneček je o dost dravější než bývala Julinka a my jsme u druhého dítěte v tomhle ohledu také o dost benevolentnější, takže jsme ho nechali, aby si také ulovil svůj příděl. A navíc jsme byli na dovolené, že :-) Po obědě jsme se ještě chvilku procházeli parkem a klidnější částí města a poté se skrz davy turistů prodrali zpátky k autu. Do kempu jsme dorazili kolem třetí hodiny a protože bylo docela teplo, nafoukli jsme koupací propriety, převlékli děti a já sebe do plavek a vyrazili k vodě. Ta byla poměrně studená, takže jsem se nakonec k pořádnému koupání osmělila jen já. Můj muž se od koupání distancoval, Daneček se klepal na mělčině a Julinka by se sice koupala, ale po chvíli jsem si všimla, že jí modrají rty, takže jsem ji zase rychle vytáhla a předala do péče tatínkovi. K večeru jsme se vypravili do lesa nad kempem, kde jsme společně nasbírali chrastí a dřevo na oheň a objevili i pár malin a žábu – z obojího byly děti unešené.

Krumlov - prostě nádhera

Čekání na oběd

Daneček se vrhá na hranolku...

...a už ji má!

Julinky první vlastnoručně utržené jablíčko

Exhibice na kladině :-)

Druhý den jsme vyrazili na Lipno, kde byl při příležitosti Olympijských her zřízen Olympijský park. Tahle akce nás ve finále moc nenadchla – davy lidí, všude tlačenice, nějaký program pro děti tam sice byl, ale nechtělo se nám tam tlačit a čekat ve frontě. Byla tam i spousta stánků s jídlem, ale nic, co by mi připadalo vhodné pro děti. Nakonec jsem jim z nouze objednala lepenici se slaninou (té tam byly asi 3 kostičky), kterou stejně moc nejedly, takže jsem jim – k jejich velkému nadšení – dala na dojedení se přesnídávkové kapsičky, které jsem vzala s sebou (a které s sebou beru prakticky všude).

Z čeho jsem ale nadšená byla, bylo samotné Lipno, u kterého jsem byla poprvé a které mě opavdu ohromilo. Měli jsme štěstí, že bylo krásně, a tak jsme část odpoledne improvizovaně strávili koupáním. Nejdříve jsme se jen procházeli ve vodě, ale naše děti jsou vodní živly a voda byla méně studená než v řece u kempu, takže udržet je jen na mělčině bylo nemožné. Pak se ještě chvíli bavily stavěním hradů z písku – nebo spíš plácáním hromad písku a náš odchod se samozřejmě neobešel bez velkého řevu. I tak - právě díky vodě - můžu říct, že jsme si i tento den užili. 

Skákací hrad ocenili oba - i když to tak na téhle fotce moc nevypadá :-)

Lipno mě jednoduše uchvátilo

Jako u moře :-)

Třetí den jsme vyrazili do Rožmberku. Stejně jako v Krumlově, i v Rožmberku jsme nejdříve vyrazili na procházku podél vody a mávali na vodáky. Děti nadšeně křičely ahóóój a měly radost, když jim vodáci odpověděli. Na rozdíl od Krumlova, kde byly podél řeky samé domy, tady jsme měli na druhé straně od řeky louku, na které děti trhaly kytky a Julinka vyzvídala, jak se která rostlina jmenuje. Překvapilo mě, že jsem většinu názvů věděla – nebo aspoň myslím, že jsem je věděla :-). Na hrad mů muž nejdříve jít nechtěl, protože se bál, že to bude s kočárkem a dětmi příliš náročný výšlap, ale přesvědčila jsem ho. Vzala jsem s sebou Beco, na které se skoro rok prášilo ve skříni, připevnila si Danečka na záda jako batoh a vyrazili jsme. Obavy mého muže se nenaplnily – kopec na hrad je poměrně mírný a není to ani nijak dlouhá cesta. Daneček byl v nosítku spokojený, já jsem jeho váhu na zádech skoro necítila a Julinka cestou zvládala i podlézat zábradlí. Na hrad jsme tedy dorazili v plné síle, prohlédli jsme si nádvoří, nakoupili pohledy pro babičky, pokochali se výhledem a vyrazili zase zpátky, abychom se někde najedli. Hospůdek a restaurací bylo na výběr dost, naše hlavní kritéria byla jako obvykle jídlo a zázemí pro děti. V jedné z restaurací se nám sice zamlouval výběr jídel, ale když jsme vyšli ven na zahrádku, zjistili jsme, že tam pro děti nemají skoro nic, zato je plotem oddělená od jiné restaurace, která má prolézačku s houpačkami a se skluzavkou. Takže jsme se rozloučili a šli vedle, kde jsem sice měla s výběrem jídla trochu problém, ale zato jsem se nemusela starat o to, jak je při čekání na jídlo zabavit – a to je, jak už jsem psala, k nezaplacení. Nakonec jsem jim vybrala vaječnou omeletu se sýrem a houbami a bez problémů se se servírkou domluvila na nahrazení hub šunkou. Po obědě jsme vyrazili na výlet na Čertovu stěnu, která je kousek od Rožmberku. Děti nám cestou usnuly a spaly, i když jsme zastavili na parkovišti kousek od stěny, za což jsme byli opravdu rádi, protože s absencí poobědového spánku jsme minulé dny docela bojovali. Nechali jsme je tedy spát, muž počkal u auta a četl si a já vyrazila s mističkou do lesa na borůvky. Našla jsem jich jen pár, ale i za ty jsem byla dětmi oceněna. I cestu na Čertovu stěnu absolvoval Daneček v Becu a nahoře jsem byla opravdu vděčná, že se nemusím bát, že se mi někam rozběhne a můžu se plně soustředit na hlídání Julinky. Výhled ze stěny byl ohromující, ale držela jsem se bezpečně od kraje. Velmi bezpečně. Jednak s ohledem na to, že jsem měla Danečka na zádech, jednak proto, že od té doby, co mám děti, je ze mě vyloženě srab. Muž se šel podívat až někam na kraj, kam jsem přes převis ani neviděla a z čehož jsem z toho značně nervózní. Vedle mě stála starší paní, které tam také „utekl“ manžel a s kterou jsme si notovaly, jací jsou to šílenci. Houkla jsem na toho svého: „Opovaž se spadnout – víš, kolik dneska stojí pohřeb?“ Na což mi paní odpověděla, že ten základní 12000. Obě jsem nás pobavila odpovědí, že v tom případě bych preferovala, kdyby se tělo nenašlo. Mému muži to tak zábavné nepřišlo :-)
Do kempu jsme se vrátili až v podvečer a rozhodli jsme se, že stejně jako den předtím, zapálíme oheň dříve, Danečkovi opět opečeme chleba a Julinku necháme, aby si opekla svého prvního buřta. Oba byli nadmíru spokojeni. Poté, co jsme předešlé večery viděli docela malé děti lítat venku až do pozdních hodin, jsme se také s mužem dohodli, že i Julinku necháme déle vzhůru, aby se alespoň podívala na hvězdičky. Byla nadšená, ale odpadla už kolem deváté večer, což mi ovšem připadalo optimální - z dětí, co byly ještě v jedenáct hodin večer vzhůru, jsem byla lehce nesvá a znám Julinku, jak je protivná, když je nevyspalá, takže večerka v devět mi připadala tak akorát. Já s mužem jsme samozřejmě zůstali ještě vzhůru a užili si poslední a opravdu krásný večer u ohně.

Slon na nádvoří hradu

Cesta z hradu

Čekáme na oběd

ˇ

                                                   

Přidat popisek

        

                   První buřt je důležitým milníkem v životě člověka :-)

 Ve čtvrtek jsem od rána balila, muž vzal děti ven, kde si naposledy užily hřiště a přírodu a rozloučily se s kocourkem a kozami. Přestěhovat všechny věci do auta se nám povedlo přesně na čas (jako obvykle), odevzdali jsme klíče a vyrazili na cestu do Prahy.
Byla to naše první opravdová dovolená s dětmi, proto jsme raději vyrazili na tak krátkou dobu (a také proto, že víc volných dní v kempu neměli), ale vydrželi bychom tam klidně i déle. Příští rok rozhodně na dovolenou do tohohle kempu pojedeme zase a zajistím ji dostatečně dopředu, abychom mohli pobýt alespoň týden. Pro nás je to naprosto ideální místo – jak prostředí kempu, tak možnost výletů v okolí. Také jsme samozřejmě měli velké štěstí na počasí – v bahně a lijácích bychom si to asi tak neužili, ale to ani zavření někde v penzionu. Takže budeme doufat, že stejné štěstí budeme mít i napřesrok. A kde je Vaše oblíbené dovolenkové místo?