Poděbrady jsem znala jako město, kterým jsme projížděli z Hradce Králové (mého rodného města a města, kde jsem strávila dosud většinu svého života) do Prahy, věděla jsem, že je to lázeňské město, ale nikdy jsem neměla pocit, že by to bylo město, které by stálo za bližší poznání. Názor na ně jsem změnila letos v létě. Přemýšlela jsem, co podniknout s dětmi, abychom měli nějaké zpestření a napadlo mě, že bychom si mohli udělat výlet vlakem. Samozřejmě ne výlet ve stylu někam dojedeme a tam nastoupíme do vlaku, který nás odveze zase zpátky, ale aby bylo i něco „mezi“. A napadlo mě, že bychom si mohli zajet právě do Poděbrad. Vlakem to máme necelou hodinku (pokud jedeme rychlíkem), což mi přišlo jako doba, za kterou by si Julinka mohla jízdu vláčkem užít a Daneček vydržel na místě. V Poděbradech jsem se chystala zamířit k zámku, tam si s dětmi někde v parku roztáhnout deku, dát si něco k jídlu, nechat je proběhnout... no a pak asi zamířit zase domů.
