Minestrone s bazalkovým pestem

Tahle polévka plná zeleniny je jednou z mých nejoblíbenějších polévek. Milují ji i moje děti a můj muž a jelikož mám pocit, že v Čechách ji moc lidí nevaří, řekla jsem si, že se tu podělím o svůj oblíbený recept.
Minestrone vařím vždycky ve velkém hrnci a jíme ji nejméně 2 dny. Jednak proto, že si ji rádi dáme víckrát po sobě, jednak je další den ještě lepší než čerstvě uvařená (a taky proto, že obecně neumím uvařit malé množství polévky - ale téhle bych vařila hodně, i kdybych to uměla :-)). Dá se jíst v zimě i v létě (na rozdíl od některých polévek, které bych v horku jíst určitě nechtěla) a jsou v ní samé zdravé a dobré věci.

                                                           

V polévce je tohle všechno plus ještě něco navíc, co se mi na fotku nevešlo :-)

Poděbrady podruhé – a stále ne naposledy 😊

Z našeho prvního výletu do Poděbrad jsem byla tak nadšená, že jsem se ještě večer dohodla se svou hradeckou kamarádkou, že se tam musíme někdy s dětmi setkat – máme to přesně na půl cesty :-) Ten den bylo také krásně, užili jsme si to neméně a navíc jsem zjistila, že na konci té běhací strouhy je bazének pro děti. Z čehož jsem v tu chvíli až tak nadšená nebyla, protože děti se tam samozřejmě nahnaly a nebylo to úplně přehledné - což obecně s dětmi nemám ráda a ve vodě už vůbec ne. Ale vzpomněla jsem si na něj v sobotu asi o měsíc později, kdy měla být velká vedra a já nevěděla co s dětmi a vyrazili jsme tam znovu.

Beco

Nosítko Beco je jednou z nejlepších věcí, které jsme pro děti pořídili (a že jich je :-)).

Když se narodila Julinka, věděla jsem přesně co a jak budu dělat a co rozhodně dělat nebudu. A rozhodně jsem věděla, že své dítě nebudu nosit. Protože přece nejsem žádná praštěná biomatka, že? (pojem lesana přišel ve známost až později :-)). Dítě rozhodně bude jezdit v kočárku, spát bude výhradně ve své postýlce atd. Od některých svých předsevzetí jsem postupně ustupovala – Julinka se například poměrně brzy přestěhovala se mnou do postele, protože jsem zjistila, že je to pohodlnější než k ní 5x za noc vstávat, nakrmit ji a pak ji zase ukládat zpátky do postýlky. Co se nošení týkalo, byla jsem bohužel neústupná, takže Julinka, navzdory své očividné (a ušislyšné) nespokojenosti, trávila procházky v kočárku.

Dovolená

Dovolená v chatce ve vodáckém kempu v Jižních Čechách byl jeden z nejlepších nápadů, které jsem kdy měla. Tedy on to nebyl až tak můj nápad... Když jsem zvažovala dovolenou, myslela jsem sice na Jižní Čechy, ale ještě v červenci jsem neměla žádný konkrétní plán. A pak jsem si přečetla blog iKarkulky, kde popisuje jejich báječnou dovolenou v báječném kempu a protože Karkulčino nadšení je silně nakažlivé, nadchla jsem se. A protože má Karkulka styl, nepochybovala jsem, že i nám se bude líbit v kempu, ve kterém byla spokojená ona. A protože ten kemp je v Jižních Čechách a protože jsem trochu líná, rozhodla jsem se, že tu její dovolenou prostě okopčím a bude. Až na to, že moji prckové jsou o něco prťavější než ti Karkulčini, čemuž jsem naši dovolenou podřídila. Tudíž jsme nejeli pod stan – to bych si přece jen s rok a půl starým mrňousem netroufla, ale zamluvila jsem na naši dovolenou chatku. Mnou požadovaný (od oka střelený) termín mi byl zamítnut s tím, že je obsazeno, tak jsem napsala email, že chceme chatku na cca. 5 dní, ať mi, prosím, pošlou volný termín. Ten mi obratem poslali (jediný, co měli) a já ho obratem potvrdila.

Poděbrady

Poděbrady jsem znala jako město, kterým jsme projížděli z Hradce Králové (mého rodného města a města, kde jsem strávila dosud většinu svého života) do Prahy, věděla jsem, že je to lázeňské město, ale nikdy jsem neměla pocit, že by to bylo město, které by stálo za bližší poznání. Názor na ně jsem změnila letos v létě. Přemýšlela jsem, co podniknout s dětmi, abychom měli nějaké zpestření a napadlo mě, že bychom si mohli udělat výlet vlakem. Samozřejmě ne výlet ve stylu někam dojedeme a tam nastoupíme do vlaku, který nás odveze zase zpátky, ale aby bylo i něco „mezi“. A napadlo mě, že bychom si mohli zajet právě do Poděbrad. Vlakem to máme necelou hodinku (pokud jedeme rychlíkem), což mi přišlo jako doba, za kterou by si Julinka mohla jízdu vláčkem užít a Daneček vydržel na místě. V Poděbradech jsem se chystala zamířit k zámku, tam si s dětmi někde v parku roztáhnout deku, dát si něco k jídlu, nechat je proběhnout... no a pak asi zamířit zase domů.