Za kulturou

Někdy v lednu jsem se bavila se sousedkou, která má stejně starého syna jako je Julinka a ta mi vyprávěla, že s ním byla v Rudolfinu na koncertu vážné hudby pro děti a jak úžasné to bylo. Upřímně, moc se mi to nezdálo...

Konec rodičovské a nástup do práce

Ahoj po půl roce – nebo tak nějak :-) Co je u nás nového? Už nejsem máma na plný úvazek – Daneček nastoupil do školky a já do práce.

Farmapark Soběhrdy

Existenci Farmaparku Soběhrdy jsem zaregistrovala někdy v květnu a nadchl mě natolik, že jsem nám hned koupila vstupenku. Měla půlroční platnost, což jsem považovala za výhodu, ale ukázalo se, že to výhoda vůbec nebyla. 

Víkendová snídaně

Pro někoho je nedělní oběd tím rituálem, kdy se celá rodina sejde kolem stolu nad nějakým slavnostnějším jídlem, my máme nedělní snídaně. Nebo sobotní. A vlastně to nejsou až tak snídaně jako spíš snídaňosvačiny. Něco, jako je v Americe brunch - cosi mezi snídaní a obědem, až na to, že my máme snacfast nebo breack. Musím se podívat, jestli to je jen můj pokus o slovní hříčky v angličtině nebo takové výrazy už použil někdo přede mnou :-)

Vafle

Inspirace Řeckem

Jak jsem zmínila v minulém článku, miluji řecké jídlo, ale na naší letošní dovolené v Řecku jsem se ho bohužel nedočkala. Nebo aspoň ne v té podobě, kterou bych úplně ocenila. Těšila jsem se, že si to vynahradím v nějaké taverně po návratu do ČR, ale bohužel v té, do které jsme zamířili, neměli stifado, které jsem na Krétě ochutnala před šesti lety a naprosto mě nadchlo. Od té doby ho mám ve svém kuchařském repertoáru, ale doufala jsem, že zase po čase ochutnám to autentické. A když jsem se ho nedočkala ani na Krétě ani na Karlštejně, zkusila jsem ho alespoň udělat podle jiného receptu než obvykle.

Stifado z hovězího masa a rozmarýnovými bramborami 

Výlet na Karlštejn

Když jsem v červenci přemýšlela, kam bychom se mohli vydat na rodinný výlet, uvědomila jsem si, že jsem vlastně nikdy nebyla na Karlštejně. A že je to vlastně pro nás ideální výletní cíl – jede tam z Prahy vlak, od vlaku to není nijak daleko (ale taky ne hned u stanice) časově to vyjde tak akorát. A tak jsme vyrazili. Už cesta vlakem byla fajn. Jede se převážně vesnicemi a přírodou a já si říkala, že by stálo za to zajet někdy do některé z nich a jen se tam prostě projít – však nemusí být všechny výlety celodenní a na konci hrad :-) Počasí nám vyšlo nádherné, možná až příliš horko na takový výšlap. Jako mnohem lepší termín hodnotím začátek podzimu, kdy se tam prý navíc koná vinobraní. To jsem se bohužel dozvěděla až teď a je mi jasné, že podruhé za rok by tam se mnou muž nejel, ale na příští rok si tuhle událost v kalendáři zakroužkuji :-)